Životoč: Jaká by měla být elitní blogerka?

Síla blogů je v poslední době neskutečná. Čtenáři si nemusí kupovat tištěná periodika, aby měli přehled o novinkách. Stačí vyťukat webovou adresu a je to.

Jenže spousta blogů se překlopila v něco, čím by blog být neměl. Koupeným kouskem virtuálního prostoru. A ne koupeným doslova - pouze uplaceným pár produkty zadarmo. Některé blogerky se uchýlily k tomu, že vezmou zavděk každou drobnou spoluprací, kterou jim firmy nabídnou a podle toho blog pak vypadá. Navíc málokterá blogerka zmíní, že všechny produkty jsou dárkem.

A o tom by blog být neměl. Úplně na začátku se chtěla jen každá z blogerek podělit o svoje dojmy, zkušenosti, pocity, o kus svého života. Chtěla ukázat, co má ráda, co se jí osvědčilo a nebo co ji naopak zklamalo.

Dnešní populární blogerka má neskutečnou moc. Inspirovat lidi, nutit je k zamyšlení, diskutovat. Může je podněcovat k tomu, aby byli lepší, ukazovat, co se kde děje, upozorňovat na zajímavý akce z okolí, kde bydlí. Má tu moc dělat ze sebe a ze svých čtenářů lepší lidi. A měla by to dělat z vlastního přesvědčení. Ne proto, že jí za to někdo zaplatil.

3) Měla by být reprezentativní

No, tohle je možná jediný bod, který všechny nové elitní blogerky splní...:-D Ale to záleží.

Nemyslím si, že aby byl někdo reprezentativní, musí vážit 50 kilo, oblékat se do značkového oblečení a vonět se Chanelem. Reprezentativně může holka vypadat v šatech z Tesca, kabelkou od šikmejch a botách z HMka. Ale musí to umět. Umět nakoupit, zkombinovat a hlavně NOSIT.

A pak přichází ještě omítka. Nejsem make up artistka, abych mohla kritizovat vizáž blogerek, ale sakra! Ty holky se kamarádí mezi sebou a nenajde se ani jedna dobrá kamarádka (a ano, myslím dobrou kamarádku a ne "dobrou" kamarádku), která by řekla: "Hele, co kdybych ti trochu poradila?" Pak by ty holky alespoň neměly fleky na tvářích a oranžovou linku na čelisti.

4) Měla by být inteligentní

Tohle je věc, kterou lze někdy přes naše monitory poznat těžko. Znáte to. Čtete blog, líbí se vám styl vyjadřování, o čem autorka píše, fotky, prostě a jednoduše je to vaše krevní skupina. A pak se čistě náhodou objeví u někoho ve videu nebo v televizi, případně si vytvoří profil na Snapchatu, vy na to koukáte s vytřeštěnýma očima a říkáte si: "No doprdele!"

5) Měla by mít určité životní zkušenosti a nadhled

Jak jsem psala už kdysi dávno, anonymita je mor a slabším povahám nemusí negativní anonymní komentáře dělat dobře. Obrnit se proti tomu lze do určité míry. Přeci jen dělat, že neexistují, není řešení, i když si některé slečny stále myslí, že zatajování upřímných, avšak ne zcela pochlebovačných komentářů, je v pořádku. Aby se s tím vším dokázala blogerka popasovat, musí už mít "odžito". Ať už v profesním, nebo v osobním životě. Pak teprve získá potřebný nadhled a to, co se děje ve virtuálním světě, bude vnímat možná trochu jinak.

6) Měla by mít vlastní názor

Můžeme tu rozjet debatu na téma, jak moc je náš názor vlastní nebo přejatý od jiných a my se s ním pouze ztotožňujeme. Ale mít názor je jednoduše důležitý. Není nic horšího než lidi bez názoru (oprava: horší jsou blbý lidi bez názoru a ještě horší jsou blbý lidi s kontroverzním názorem). Ale ke každé problematice bychom měli zaujmout nějaké stanovisko, ať už na základě našich životních hodnot, postojů nebo zkušeností. Měli bychom si za svým názorem stát, umět ho obhájit a případně umět přiznat, že se náš názor změnil. Papouškovat cizí názory není umění, to je tragédie.

7) Měla by umět žít i "off record"

Co je to za život přemýšlet 24/7 o tom, jestli tohle se bude vyjímat na blogu, tohle je fotogenický, o tomhle napíšu? Nechat telefon doma a jít na večeři s partnerem je komfort. Vyrazit na chatu, kde není signál, je komfort. Užívat si každý den a nesdílet všechno na sociálních sítích, to je komfort. Nemusíme se nikomu omlouvat, že jsme dva týdny nepřidali článek a že nemáme každý den novou fotku na IG. Pokud lidi baví k nám chodit, počkají si. Radši dva kvalitní články do měsíce a čas na soukromej život než tuna plytkých textů o ničem a vlastní život veškerý žádný.

8) Neměla by lidem věšet bulíky na nos

Zjišťuju, že to je paradox dnešní doby. Naše životy jsou hektický, potýkáme se každý den se spoustou problémů a blogy představují něco jako únik. Únik do našeho vysněnýho dokonalýho světa, kde se mají všichni rádi, jsou na sebe hodní, všechno vychází a náš život je sluníčkovej. Kde láska nabírá na dokonalosti, naši partneři jsou princové na bílém koni, naše kariéra stoupá strmě vzhůru a každý boj, do kterého se pustíme, skončí výhrou.

- střih -

Tak takhle to přesně není. Kdybych chtěla číst tenhle brak, zajdu si do oddělení s červenou knihovnou. Ty paperbackový romány nemaj oslí uši a poslintaný desky proto, že by si je vzal do parády pes, ale proto, že každá ženská si o tom ráda přečetla a snila. Ale byla to smyšlená kniha. Teď mají ale holky pocit, že když o tom čtou u blogerky, musí se to dát přece zařídit i v reálu!

Je mi líto, ale NEDÁ. Myslet pozitivně neznamená žít v bublině, kam ke mně každodenní zlo nepronikne. Je naprosto normální a lidský, že ne všechno vychází, že se lidi rozcházej, že máme dny, kdy bychom (nebo snad by jsme?) na všechno nejradši hodili bobek, že řešíme v práci nechutnosti, nevyděláváme miliony, nestíháme vařit, nevypadáme pořád skvěle a nemáme každej den chuť na sex. Holt už to tak je. Ale je to život, jakej má valná většina z nás, tak proč se za něj stydět?

Holky, nezávidím vám to. Ani v nejmenším. Ale jsem zvědavá, jak se s titulem "elitní" poperete. Mám jen drobný problém s tím, že se mi kromě "elita" vynořuje v hlavě třeba "nadřazená rasa". Asi čtu špatnou literaturu.

Napište mi, co si o elitě myslíte vy? Co jim podle vás chybí a čeho mají naopak až moc? Jsem zvědavá!

Čao, Terez